Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se stát pro koně bezpečím?

  Jak už jsme si řekli, pro motivaci je pro koně nejdůležitější bezpečnost. Aby koník vůbec vnímal, musí se cítit bezpečně. Docílit toho můžeme tak, že koni vytvoříme představu "Pokud chceš být chráněn, nejlepší co můžeš udělat je, že zůstaneš klidně stát."
  Prakticky toho docílíme asi takto. Vezmeme si koně na kratší vodítko (3,5m) a provazovou ohlávku. Postavíme ho a necháme v klidu stát na místě. Jediné co po něm chceme je, aby klidně stál a odpočíval. Pokud nám koník někam odchází, pase se, šťouchá do nás čumákem atd., zabráníme tomu zavlněním vodítka, případně odcouváním zpět na místo. Když máme koníkovu pozornost natolik zvládnutou, že se nevěnuje jiným záležitostem a v klidu stojí, můžeme přistoupit k samotné akci.
  Koně hladíme po celém těle a chceme, aby nám důvěřoval. Stál, nekopal, nekousal, nebál se. Hladit ho můžeme rukou, vodítkem (pozor abychom netahali za hlavu), nebo hůlkou či bičíkem. Pro problematická místa, jako např. zadní nohy a břicho, je dobré použít nejprve "prodlouženou ruku". Narazíte-li na problematické místo, věnujte se mu dokud nezaznamenáte pokrok. Dejme tomu, že kůň je citlivý na uši. Pomalu a rytmicky se tedy prodlouženou rukou pohybujeme po krku směrem k uším a zase zpět. Použijeme principu přiblížení a oddálení. Jestliže je koník v pohodě na dotyk na krku a hlavě, začneme se přibližovat k uším. Jak jsem již řekla, musíme koni vysvětlit, že nejlepší bude zůstat stát. Toho docílíme tak, že jakmile se kůň podnětu bojí a uhýbá, snaží se utéct. Necháme podnět stále ve vzdálenosti, ve které se jej začal bát. Koník se bude snažit nějak se tohoto zbavit a tak použije způsoby, které zná. Což znamená za
a) bude utíkat
b) půjde proti nebezpečí
Většinou následují v tomto sledu za sebou. Naším úkolem je vyhledat chvilku mezitím, kdy se kůň zastaví a V TU CHVÍLI OKAMŽITĚ dát rušivý podnět pryč. Kůň pravděpodobně přežvýkne, pomyslí si něco jako "aha, ono mi to dá pokoj když se zastavím". Dejte tedy svému koníkovi chvíli na relax, pochvalte ho a můžete to zkusit znova.
  Je-li koník ochotný se od nás nechat již bez problémů kdekoliv pohladit a podrbat, můžeme přistoupit na ZNECITLIVOVÁNÍ vnějšími faktory. Věcmi, kterých by se kůň mohl bát a tím ho připravit na konfrontaci s těmito věcmi. Klasikou je například bílý sáček přivázaný na konec hůlky. Postupujeme naprosto stejně jako v prvním případě. Pokud nám kůň na nějaký podnět reaguje kopáním či se nás snaží kousnout, zavlněním či pocukáním vodítka ho upozorníme na jeho místo, ale rušivý podnět stále necháme tam kde byl, dokud nezaznamenáme alespoň malý pokrok.
  Až nám koník vyhoví, necháme mu klid, vyzkoušíme poslední věc ještě jednou (jestli to nebyla náhoda) a odvedeme ho do výběhu. Tím dosáhneme toho, že si bude nejlépe pamatovat poslední úspěch a příště již budeme mít méně práce se zklidněním.
  Vyvarujte se častého a přílišného opakování. Kůň si bude myslet, že s ním "do zblbnutí" opakujete, protože něco dělá špatně. Nejlepších výsledků opravdu docílíte včasným ukončením práce. I kdyby to mělo být třeba po 10 minutách.

Pomůcky aneb co je potřeba pro správnou komunikaci

 

- řeč těla
- provazová ohlávka
- 3,5m dlouhé vodítko
- "prodloužená ruka"
Obrazek
Obrazek




ObrazekObrazek   Nejdůležitější pomůckou ve vaší komunikaci s koníkem je vaše řeč těla. Používejte tedy hlavně zpočátku výrazná gesta. Upoutáte tím na sebe pozornost a odnaučíte koníka bát se "velkých" pohybů.
  Pro začátky však nemůžeme čekat, že našim gestům koník ihned porozumí. Máme tedy několik věcí, se kterými se naše začátky stanou jednoduššími. První z nich je provazová ohlávka.
  Provazová ohlávka je ohlávka s uzlíky, které sedí na těch správných místech, abychom měli komunikaci co nejvíce ulehčenu. Materiál z jakého je uvázána nesmí být příliš tenký (drát, nitě), aby se nám netrhal, nebo nebyl pro koně příliš ostrý. Nesmí být ani příliš tlustý, aby se z něj ohlávka dala bez problémů udělat. Doporučuji tloušťku lana okolo 0,8 cm s jádrem. Délka pro upletení ohlávky je podle velikosti hlavy 5,5 - 6 m. Lano nesmí být pružné. Pro velikost je třeba se rozhodnout podle těchto mír. Uzlíky na nose koně jsou v polovině cesty mezi jařmovou kostí a nozdrou, pod bradou musí být místo na min. dva prsty, lícní provázek je až za žuchnou. Ohlávka tedy není ani příliš těsná, ani příliš volná. Provazová ohlávka je pro koně velmi pohodlná pokud na ni nepůsobíte. Je lehká a kůň ji na hlavě ani necítí. Pokud za ni působíte je ostřejší než klasická stájová ohlávka, na které vás koník může bez problémů vláčet za sebou. Je třeba tedy na ohlávku působit jen pokud to potřebujete a vyhnout se neustálému tlaku.
  Vodítko je možné si koupit snad už v každém koňském obchodě. Je třeba vodítko dlouhé cca 3,5 m s těžkou karabinou a tzv. "kousacím koncem". Délka vodítka usnadňuje manipulaci s koněm. Je dost dlouhé, aby nás koník při každém leknutí či povyskočení netáhl nahoru, nebo se nevytrhnul. Zároveň však není příliš dlouhé, aby se nám motalo při zkracování a prodlužování. Materiál by měl být z tzv. lodního lana (cca 3 cm tloušťka), které při kontaktu s pískem neztvrdne. Karabina je těžká a pevná. Nepovolí při zacukání vodítkem (panic karabina), ani při dlouhodobém tlaku. "Kousací konec" jsou dva řemínky na konci vodítka, které můžeme ve výcviku použít pro zvýraznění povelu.
  Jako "prodlouženou ruku" můžete použít laminátovou hůlku, nebo něco na tento způsob. Asi půl metru dlouhou z nepružného pevného materiálu. Laminát je pro tento účel ideální. Na hůlkách, které můžete zakoupit v koňských obchodech bývá připevněný tzv. "string", což je další prodloužení hůlky. Tenký provázek s kousacím koncem.
  Tyto pomůcky považuji za naprostý základ pro začátek vaší komunikace s koněm. Nevyplatí se na nich šetřit a vyplatí se vám nejméně tolik co kvalitní a bezpečná jezdecká výbava. Ohlávka je nejlepší uvázaná přímo na míru.

Motivace

  Jistě mi dáte za pravdu, že bez motivace nejde nic hladce. Kůň (a nejen kůň) bez motivace přestane spolupracovat. Čím ale koně motivovat, aby s námi chtěl spolupracovat? Může být několik druhů motivace:
- bezpečí
- krmení
- voda
- pohodlí/nepohodlí
Nejdůležitější však je, správně je seřadit.
  Opět se vrátíme k přirozenému chování koní. Kůň je stádové zvíře. Proč? Protože skupina - stádo, pro něj znamená BEZPEČÍ. Ve stádě má svou vedoucí kobylu, jejímiž pokyny se řídí. Má tam též svého hřebce, který ho chrání a napomíná pokud dělá něco špatně. Může tedy svůj život prožít relativně bez starostí, pokud se řídí stanovami stáda. Víme, že pokud se nám koník plaší, vůbec ho nezajímá, jestli se plaší na krásné zelené louce. Tzn. nikoliv krmení, ale BEZPEČÍ JE ČÍSLO 1 V MOTIVACI KONĚ.
  Chcete-li tedy spolupráci koně, musíte nejdříve zajistit aby se s vámi cítil bezpečně. A pokud chcete Vy být tím bezpečím, budete se muset stát vedoucí kobylou i hřebcem v jedné osobě. Možná se někdo tomuto výroku zasměje. Ale komu by nebylo příjemné aby za ním kůň z výběhu (pokud chodí do výběhu) přicválal? Aby za námi bez vodítka prošel všude, kde je potřeba? Aby byl trpělivý a pozorný pro naše požadavky? Aby se nebál v naší přítomnosti, nebo jen do té doby dokud by neviděl, že se také nebojíme? A kdo z nás tohle všechno a ještě více má?
  A jak toho všeho dosáhnout? JAK se stát vedoucím(i) členem(y) stáda? K tomuto potřebujeme vědět několik zákonitostí z etologie koně (viz. např. motivace) a také potřebné know-how (jak na to). A to se vám pokusím přiblížit pomocí mých mrzkých zkušeností v těchto článcích. Pokud totiž dokážete koně správně motivovat, pak jste pochopili jeho potřeby, duši a hlavně KŮŇ COBY PŘÍTEL A PARTNER PRO VÁS UDĚLÁ COKOLIV BUDE V JEHO SILÁCH. Ne k čemu je nucen.
  Předpokládejme, že máte syrového koníka jež tento přístup od člověka nikdy nepoznal. Jak vás toto zvířátko vidí? Pravděpodobně jste pro koně velmi nečitelný tvor.
  Život průměrného nesportovního (sem tam nějaké závody neberu jako aktivní sport) koně je: den venku a noc v boxe. Život průměrného majitele s komerčně ustájeným koněm je: den v práci (škole), odpoledne na 1-2 hod ke koni, zbytek ostatní povinnosti.
  Pokud majitel koně nezná jeho etologii může být vztah velmi nevyvážený až nebezpečný. Z pohledu člověka, ale hlavně z pohledu koně. Přijde to dvounohé stvoření, chytí mně, zavře, podrbe, když do něj šťouchnu, vypadne mrkev, hodí mi na záda tu těžkou věc...snaží se mě napadnout nebo co (nasedání)...atd... A spoustu těchto úkonů koník nechápe a nechce si je nechat líbit, nebo se bojí. V případě vyšších požadavků na koně je také možné, že nám kůň vyhovět nemůže, protože mu to fyzický stav neumožňuje (fyzická kondice, špatně upravená kopyta, zdravotní stav, uvolnění svalů,...).
  Na nás tedy je, abychom zvážili tyto varianty dřív, než začneme koně k něčemu nutit, ať už fyzickým, či psychickým nátlakem. Pokud totiž dokážeme pochopit jak kůň vnímá své okolí a dokážeme se na svět začít dívat jeho očima, jsme na nejlepší cestě k té pravé motivaci.

  Ale abychom se dostali k jádru pudla. Prvním krokem k tomu, aby se s námi kůň cítil bezpečně je SPRAVEDLIVÝ PŘÍSTUP k němu. Kůň coby zvíře nerozumí tomu co bude. Jen očekává. Když každý den probíhá stejně, je v klidu a očekává další dění. Pokud reagujeme na jeho chování vždy stejně záporně či kladně nabude důvěry a porozumí tomu co po něm chceme. Spravedlnost není jen to, že se vyhneme nespravedlivému trestu. Znamená také, že pokud kůň udělá chybu tak ho spravedlivě potrestáme podle závažnosti prohřešku. Trest a odměnu berme podle našeho žebříčku priorit. Malý příklad za všechny. Pokud kůň drží špatně nohu při kování, není vhodné ho za to zbít, ale je zde místo spíše pro trpělivost a asertivitu.
  Pokud po nás chňapne zuby, není zase na místě přejít to s úsměvem. Z druhé strany je třeba reagovat vždy stejně. Ne jednou koníkovi odpustit lumpačiny, protože se na nás dívá návštěva a jindy být extrémně tvrdý, protože jsme na závodech a pracují nám nervy.
  Takže shrnuto - bezpečí pro koně znamená, že ví co od nás může čekat. Že k němu budeme SPRAVEDLIVÍ a nekompromisní v záležitostech výchovy. Pokud dokážete v koni vyvolat dostatečný pocit bezpečí, je to ten nejspolehlivější způsob jak dosáhnout pravého partnerství a zároveň bezpečnosti ve vašem vztahu.

O respektu a důvěře

  "Kůň potřebuje především respekt!" S tímto názorem jsem byla konfrontována teprve nedávno. Na otázku "Proč?", mi však již dotyčný neuměl dát srozumitelnou odpověď. Viděla jsem však jak honí koně po ohradě a nemůže ho chytit…. Zatímco ten můj (podle uvážení dotyčného - bez respektu) přijde na zavolání.
  Takže pro vás, kdož se ptáte stejně jako já, píši tuto úvahu. Myslím si totiž, že respekt a důvěra jsou natolik propojené, až lze v některých situacích zaměnit jedno za druhé a v podstatě se dá říci, že rovnováha respektu a důvěry znamená splynutí obou.
  Opět dám klasický příklad. Malé, sotva narozené hříbátko s důvěrou následuje svoji mámu a ani jej nenapadne odporovat. Má v ni totiž ABSOLUTNÍ DŮVĚRU, tím také ABSOLUTNÍ RESPEKT. To pod čím si však někteří představují respekt, bych přirovnala asi k pořádnému kopanci od maminky sotva se hříbátko postaví na nohy. Bývá to omlouváno známým "…aby věděl kdo je tady pánem…", ale výsledek bývá leckdy zklamáním. Na koně s přílišným respektem není spolehnutí. Plní úkoly pod tlakem, bez dostatečné motivace a v důsledku toho přichází i ztráta chuti do práce.
  V určitém věku se mladí koně snaží prosazovat se ve stádě metodou pokus-omyl. Zkusí, kdo by jim případně přenechal své místo, aby mohli postoupit výše a pokud se setkají s úspěchem, nenechají si ujít příležitost. Samozřejmě to vyzkouší i na vás. A tady je místo pro budování respektu. Jak budovat respekt? Záleží na osobnosti vaší i vašeho koně. Záleží na tom, CO si chcete od koně nechat líbit a jak to zvíře chápe. A záleží také na tom, jak hodláte být DŮSLEDNÍ. Důslednost je totiž základem čitelného a srozumitelného vůdce stáda (v tomto případě stádo tvoříte vy a váš miláček).

  Takže pokud váš koník:
- předbíhá při vodění a vláčí vás za sebou
- strká do vás
- šlape vám na nohy
- jde si kam chce i když vám to zrovna nevyhovuje
má zřejmě nedostatek respektu. Nedostatek respektu však vychází z nedostatku důvěry. Málokdo má možnost být se svým koněm celé dny a noci, jak by to bylo v případě stádového vedoucího, nebo matky. Pokud mu navíc ještě občas dovolíte a občas nedovolíte určité věci, případně vám "vytečou nervy" až po několikátém pokusu vás např. odstrčit, přestože před tím jste to koni nějakou dobu tolerovali, nedivte se. Kůň totiž NEVÍ co od vás má čekat. Někdy jste u něj v pasivní pozici podřízeného vy a jindy agresivním chováním uvádíte do podřízeného stupně ve stádě jeho. Nejistota je pro koně nebezpečná. A upřímně, kdo z nás má rád nejistotu? Jak by vám bylo, kdyby vám šéf jeden den slíbil povýšení a další den vás za stejnou věc pořádně seřval? A měli byste ho za to rádi? Ne. Naučili byste se brát ho s rezervou, jinými slovy nevěřit (či prověřit) tomu, co říká a dělá.
  V tomto případě je na tom stejně i kůň. Bude to na vás zkoušet dokud nebudete NAPROSTO DŮSLEDNÍ ve všem, co po něm požadujete. A i pak musíte vytrvat ve své pozici spravedlivého vůdce, jinak svého miláčka opět uvedete do nejistoty vztahu. Z důslednosti plyne jeho jistota. Ví co může čekat a následuje již zmíněná důvěra. Respekt pramenící z důvěry je ten, který se v přirozeném partnerství snažíme dosáhnout. Z něj plyne spolehlivost koně (protože my jsme se stali pro koně také spolehlivými). Respekt, pramenící z tvrdosti a neporozumění funguje jen do určité míry a nikdy si díky němu neuděláte partnerský vztah s koněm.

V úvodu něco málo k přístupu

  "Koník je v podstatě hodný ale…". Tak začíná vyprávění mnoha lidí majících se svým koníkem nevyjasněný vztah. Co to znamená nevyjasněný?
  Příkladem může být třeba kobylka - říkejme jí Afra a její majitelka - dejme tomu Pavla. Pavla má svého prvního, vytouženého koně. Původně chtěla něco klidného - huculka či chladnokrevníka. Koupě koně však dopadla poněkud jinak (je vám to povědomé? ). Koupila poloarabku - překrásné, temperamentní zvíře. Kobylka 8 letá, na vrcholu sil ve skvělé kondici. Majitelka, mírně pokročilý rekreační jezdec, jezdit umí, ale zatím jen na cizích koních, čímž odpadá zkušenost z výcviku. Výsledek - nedorozumění. Kobylka nestojí ani při sedlání, natož u nasedání. Pavla ji jezdí na mechanickém hackamore, protože udidlo jí dávat nechce. Jejím snem je najít vztah. Chce jezdit na ohlávce, ale hlavně rozumět si s Afrou tak, aby se jedna na druhou mohly spolehnout.
  Výsledkem téměř dvouměsíčního intenzivního tréninku a studia přirozené komunikace je dobře zvládnutý kůň ze země, začátky jízdy na ohlávce a při pravidelné instruktáži a "domácí práci" i docela spolehlivý kůň v terénu ALE…občas "zdrhne".
  Jakto? Když Pavla sleze z koně, koník ji poslechne, na jemné signály reaguje, ALE sotva vyleze koni na hřbet, jejich komunikace začne váznout a Afra se začne spoléhat sama na sebe, tzn. přestane se soustředit na Pavlu a poslouchá "jedním uchem". Důvod? Hledaly jsme s Pavlou příčinu a našly jsme ji. Pavle chyběla preciznost.
  A kdo z nás si někdy neřekl: "Můj milý koni, dneska si dáme pohodičku. Chce se ti cválat? Cválej. Nechce se? Necválej." Však domů taky dojdeme, je krásný slunečný den…. Jenže. Další vyjížďka, a je to krapánek horší ("ale co - každý má své dny") a další vyjížďka…už začíná být nepříjemné se s koníkem dohadovat co, kdy, kde a jak bude…a další a další. Až jednou člověk zjistí, že mu koníkovy nálady přerůstají přes hlavu a začíná to být nebezpečné.
  Nálady? Podle mého názoru, nejde ani tak o náladovost koně, ale o narůstající nedůvěru obou partnerů. Konkrétní příklad je Afra, která ze země naprosto respektuje a věří své majitelce, ale v okamžiku, kdy ji nevidí na zemi se necítí bezpečně a tak věci řeší po svém. Tím, že jí Pavla hned od začátku nevymezila jasné hranice, žila v neustálé nejistotě své pozice ve stádě, a tak se spoléhala více na sebe a z toho vzniklo známe "ale jó, on to udělá…většinou…teda když se mu chce".
  Jak to cítí kůň? Malý příklad na ženách. Poláme se vám po cestě do práce auto (nevíte co mu je). Voláte příteli co by bylo nejlepší udělat? Zavolat hned opraváře, nebo přijede a pomůže vám? Proč mu voláte? Protože VĚŘÍTE, že vám dobře poradí. Pokud nevěříte, nebo si víte rady sama - jednáte podle toho. A co chceme po koni? Jen aby nám VĚŘIL, že to, co po něm chceme je vlastně ta nejsprávnější věc co může v dané situaci udělat. Výsledek je koník, který poslouchá co mu říkáte a řídí se tím beze stresu, beze strachu, s důvěrou. Ve všech situacích a na všech místech kde si jen vzpomenete. Bez násilí, s chutí vyhovět (tak jako vy se rádi řídíte radou přítele, protože věříte, že ví co dělá, ale neděláte to protože by vás do toho nutil ).
  Kůň jak víme je stádové zvíře a to se nerado spoléhá na sebe. Je pro ně jednodušší řídit se někým, kdo přebere zodpovědnost za stádo. V tomto případě jste (nebo chcete být) tím vedoucím vy.
  Je tedy bezvýhradně nutné zaujmout pozici spravedlivého vůdce, nekompromisně a bez obcházení skutečnosti. Spravedlivý vůdce není otrokář!!! I když si to někteří lidé myslí. Často slyším "málo respektu", ale bývá to většinou o důvěře - kůň prostě nevěří tomu, co člověk naznačuje že bude. A ruku na srdce, kolik lidí umí "poslouchat" své koně hned od začátku? Některé vztahy jsou prosycené nepochopením od začátku až do konce. Sedněte si někdy k výběhu a pozorujte stádo. Jak často se do sebe koně opravdu natvrdo pustí? Jak často vidíte, že kůň po prvním varování zaútočí? Je to tak - jsou to výjimky. Většinová komunikace se pohybuje ve fázi náznaků - pohybů a gest. Ale jak často dominantní kůň opravdu splní hrozbu? A jak často submisivní kůň nezareaguje na varování? Vypadá to tak snadno. Submisivní člen stáda VĚŘÍ dominantnímu, že je ochoten svou hrozbu splnit, pokud se nezachová tak jak má. Dominantní člen dá vždy několik šancí uposlechnout.
  Výsledek? Dokonale fungující stádo. Pokud máte koně často na očích, můžete také vidět, že hierarchie stáda se časem mění tím, jak dominantní koně se stávají submisivními a naopak. A přesně tak to vidí kůň i ve vás. Považuje za svou povinnost, v případě nejistoty převzít zodpovědnost na sebe a odsunout vás níže (pokud vás vůbec bere na vědomí jako člena stáda). Jinak by stádo nepřežilo.
  Z čehož vyplývá - i když si myslíte, že dáte koni volno a on bude o to spokojenější, vlastně mu berete jistotu o kterou se instinktivně opírá.

Vy coby majitel, můžete:
- nechat svého mazlíčka dělat si co chce a milovat ho bezvýhradně (i když vám šlape po hlavě)
- myslet si že máte spravedlivý vztah a absolutní respekt i když se občas rozlítíte a koníkovi dáte co proto a pořádně (jelikož "je to potřeba - však on ví za co to má" )
- myslet si že máte spravedlivý vztah i když má koník nějaké "své dny"
- mít jasno v tom, co chcete a trvat na tom pokud je na to kůň i vy připraven od základů - být spravedlivý vůdce a neuhnout z této pozice ani o píď, přesto však zůstat emocionálně vyrovnaným.

Pravidlo tří vteřin

Kůň nemá nikdy, nikdy, nikdy právo nás kousnout nebo kopnout. Přitom kousnutí je nebezpečnější než kopnutí, protože je to za strany koně agresivní čin. Ničím nemůžete toto chování ospravedlnit. Nemám zájem, aby mě kousl. Jestliže se o to pokusí, já se ho pokusím "zabít". Mám tři  vteřiny na to abych "zabil" tu šestimetrákovou bestii. Musím jen dávat pozor na hlavu. Chovejte se, jako kdyby jste ho chtěli zabít ne oslepit. V okamžiku, kdy vyčerpám tři vteřiny, pohladím ho, abych mu dal najevo, že i tak ho mám rád. Teď ví moc dobře, že udělal hrubou chybu, která pro něj měla nepříjemné následky. Co se týče hlazení, drbání a poklepávání- neplácejte ho, protože to chápe jako agresivní gesto. A poškrábání by nemělo být příliš jemné. Koně jsou od přírody lechtivý a tak jemné šimrání je obtěžuje. Ale nezapomeňte koně polaskat vždycky poté co použijete pravidlo tří vteřin. A tohle pravidlo použijte vždy, když vás kůń kousne.   

Práce v kruhové ohradě či na lonži 4

Doteky a sedlání a uždění by se měli dělat z levé i pravé strany-bohužel všude nás
 učí,nasedat,sedlat,uzdit a tak pouze z levé strany.Kůň by měl být ovšem
 ochoten,nechat se sebou zacházet z obou stran.Takže pokud již zvládá předchozí
 lekce bez problému,můžeme přistoupit k další fázi výcviku.A tím jsou doteky na
 místech těla koně,jež nejsou často osahávána a tím je týl,břicho,genitálie,huba
 a žuchvy ze spodu.Jde především o to,koně naučit být v klidu pro případ nutného
 ošetření,péče a případného veterinárního zákroku.Koně zavedeme do středu
 kruhovky,pustíme vodítko a dáme povel k zastavení,na lonži jej navedeme ke
 středu.Poté přistoupíme k hlavě koně a začneme od týla,drbeme,lehce  poplácáváme
 a tak.Pouze pokud koník snižuje hlavu a stojí,nešetříme chválou,neměl by jít
 proti tlaku,ustupovat,couvat,či podobně.Jakmile toto zvládne,to samé opakujeme
 na ostatních místech.Vždy nešetříme chválou,pokud stojí a nechá se.Opakujeme
 dokud perfektně nestojí.Sedlání a uždění z obouch stran je důležité,jeikož nám
 jde o absolutní důvěru našeho koně,o jisté použití koňské druhé strany v případě
 nouze a tak.Nejprve se pověsíme přes holé tělo koně,takže na něm v podstatě
 ležíme a to i z levé,tak z pravé strany a až pokud klidně stojí,přistoupíme k
 sedlání a uždění.Opět-nešetříme chválou-koník by to měl dělat rád a beze
 strachu.Pokud se nám něco nedaří,trestáme do tří vteřin,pak to již nemá
 smysl.Při trestu NIKDY nepoužíváme hrubého násilí,ale například zvýšíme
hlas,lehce cukneme za ohlávku,či ho štípneme do plecí,napodobujeme tak jiné
 koně.Zásadou je a do této pozice se vžijte-vy jste vůdce stáda a on je níž.

Pat Parelli
Pokud neznáte Pata Parelliho tak vám doporučuji si to přečíst. Tato metoda doopravdy funguje a není to jen takový výmysl. I v časopise "Jezdectví" najdete spousty podrobností. Najdete to ve výcviku. A teď už vás nadále nebudu zatěžovat!
 
Na cestě k přirozenému jezdectví
Vlastníme-li koně, máme zodpovědnost stát se opravdovým jezdcem - ku prospěchu koně! Je prostě nutné mít bohaté vědomosti jak na zemi, tak v sedle koně. Pouze tak můžeme předcházet nedorozuměním a úrazům a zabránit přílišným frustracím v každodenním životě s přítelem koněm. Měj vysoké nároky! Ne pouze jezdit - tvým cílem musí být se dále vyvíjet k přirozenému jezdci. Pochopíš, jak je důležité, když se dále vzděláváš a učíš, až dosáhneš dostatečných vědomostí a schopností. Rozšíříš si své celkové myšlení, abys zažil, co všechno je s koněm možné. Získáš jedinečnou zkušenost, že tvůj kůň k tobě přilne mentálně, emocionálně a fyzicky. Vybuduješ si zcela zvláštní postavení, prožiješ se svým koněm více proměna více radostí, zlepšíš si vzájemnou důvěru a konečně si vybuduješ mentální spojení silnější než jakékoliv lano. Opravdu dobře ovládat koně na zemi znamená rozvíjet vědění ve dvou oblastech: on line (na lonži) a at liberty (na volnu). Je nejlepší začít on line. Dosáhneš tak výsledků, které ti zcela nezávisle pomohou dívat se na svět z pozice koně, naučit se princip další vzdělávání koně systémem "příjemné: nepříjemné" a naučíš se 4 fáze jistoty...ještě vůbec než nasedneš! Je oblast, ve které můžeme zásadním způsobem ovlivnit psychické změny našeho koně a to tak, že si vytvoříme řeč, způsob vzájemné komunikace a respekt. Výuka jízdy na koni většinou začíná a končí na koňském hřbetě. Ale bez znalostí na zemi chybí významný díl skládanky. Je to důvod, proč je tolik jezdců frustrovaných, proč si způsobují zranění a dosahují většinou průměrných výsledků.
Metoda "On line"
Tuto část nazývá Pat Parelli "On Line Logic". Patří sem oněch 7 známých her. Základem je logika loveného zvířete, které musíme využít k postavení přátelství a dominace. Tyto hry hrajeme s lanem - v závislosti na tvých znalostech - dlouhým 4 m, téměř 7 m nebo se 14 m lanem. Nejsou to pouhá vodící lana, ale komunikační vazby, dokonce telefonní kabely. Protože chtěl Pat cítit určitý "život" ve svých lanech, začal si je vyrábět sám. Jsou měkká, ale silná a mají přesně požadovanou hmotnost, takže vlastní pohyby lze velmi dobře kontrolovat! S těmito třemi délkami lan -a jedním krátkým 1,8 m dlouhým provázkem zvaným "jezdcova struna" máš spolu s ohlávkou kompletní vybavení a jsi připraven na všechny možné situace. Když by byl tvůj kůň mírnější, elegantnější, odvážnější a atletičtější - co všechno by jste spolu mohli podnikat? Přeze všechno, co chceš. Ať již děláš se svým koněm cokoliv, mělo by mu to pomoci být mírnější, elegantnější, odvážnější a atletičtější! Ale především by to mělo zůstat hrou. Když se na to jdeš takhle dívat, nebudeš frustrovaný...tvůj kůň si udrží lépe zájem...pomůže to tobě i tvému koni navzájem se radovat...rychleji budeš dosahovat pokroků...vyvineš si vlastní emocionální svěžest, takže nebudeš reagovat nazlobeně a nespravedlivě. Mysli na to, že je to program dalšího vzdělávání a ne pouze něco, co příležitostně vykonáváš. když si uděláš čas na naučení těchto sedmi her, bude tě napadat stále více možností jak je využít a budeš zvědavější na to, jak se projevují na tvůj stále příjemnější vztah k tvému koni - čím více budeš pokročilejší, tím více si oba budete užívat. Koně tyto hry s námi velmi rádi hrají. Všimni si, jak často dosáhnout toho, že podlehneme tlaku, běháme do kolečka do kruhu a jsme zatlačeni do rohu! Koně hrají tyto hry celý život. Pat Parelli poprvé v historii vztahu člověk: kůň toto nejen nechal vykrystalizovat, ale identifikoval jako těchto 7 her. Zároveň ukázal cestu, jak mohou lidé tyto hry hrát, jak mohou dosáhnout respektu u koně as být s ním v souzvuku - na zemi a konečně i v sedle. Zjistíš, že všechno co děláš, je opravdu odvozeno od těchto 7-mi her!
Sedm her 
1) Přátelská hra V první řadě jede o to ukázat koni, že mu nechceš ublížit, i když bys mohl. Kromě prostého hlazení a klidného zacházení ho musíš konfrontovat se situacemi, které ho mohou vystrašit a musíš mu dokázat, že mu nehrozí žádné nebezpečí. Libovolným předmětem drbeme koně po celém těle, omotáváme mu lano klem nohou, přehazujeme ho přes hřbet, hlavu, poskakujeme kolem koně...trik spočívá v tom, provádět všechny tyto úkony v rytmu, dokud si kůň není jistý, že se toho všeho nemusí bát a sám od sebe klidně stojí. Někteří koně - dokonce tací, kteří jsou už léta ježděni - nedostali nikdy příležitost skutečně poznat sedlo, které nosí. Ale přátelskou hru můžeš hrát i se sedlem, přehazovat ho, drbat atp. dokud se kůň necítí bezpečně. Dvě věci jsou důležité: za prvé, umožnit koni udělat pár kroků( s hlavou otočenou k tobě a s povoleným lanem); na druhé straně musíš udržovat rytmus. Dává koni jistotu, protože ví, jaký pohyb bude následovat, jaký se bude opakovat. Tuto hru hraješ opakovaně mezi ostatními hrami, k uklidnění koně a udržení vyváženosti mezi dominancí a přátelstvím. Mě tato hra pomohla vytvořit vztah s mojí klisnou, naučila jsem ji pomocí karotstiku(mrkvové hůlky) nebát se biče.  

  

 

2) Dikobrazí hra
Koně mají přirozený způsob reakce, který nazýváme " opoziční reflex". Nastupuje, jsou-li chyceni. je to instinkt, který je nutí útočit proti otěži, proti udidlu, proti tlaku stehen...je to důvod, proč se stahují a dostávají do nesnází v malých prostorech např. přívěsech na převážení koní - strach z prostoru patří k jejich strategii přežití. Hra na dikobraza učí koně podléhat tlaku. Většina lidí to hned zkouší silou, ale my bychom ho chtěli naučit stálému tlaku, takže se kůň naučí tomuto tlaku odolat tím, že sám ustoupí. Pamatuj si, že koně jsou při této hře opravdu dobří, mají opravdu "Černého Petra" ! Zkoušejí, kdo z vás dvou jako první podlehne tomuto tlaku. Ubezpeč ho, že jsi spolehlivý jako kůl v plotě (že tlak pomine, když se opravdu pohne a ne ho následuje) Je možné, že do ruky budeš potřebovat ostruhu, která opravdu drsně zatlačí. Budeš se sám divit, jak lehce se tvůj kůň dá ovládat, když tento princip pochopí. Mysli na to, že začneš měkce a tlak budeš pomalu ale ustavičně zvyšovat, dokud tvůj kůň nepovolí. Jakmile povolí, drbej to místo, na které jsi předtím tlačil. To je to, co tvého koně obměkčí. Můžeš svého koně ovládat dopředu, dozadu, do stran doprava a doleva, plec i záď pouhým tlakem špiček prstů? Tvůj kůň by měl reagovat na tlak tvých prstů ( ne před nimi utíkat) a přestat, když přestaneš tlačit a začneš ho hladit. Mé poznatky v této metodě byli, že jsem díky této hře naučila mou klisnu uhýbat proti tlaku. Ze začátku vykopávala a snažila se uhnout tlaku, ale jakmile zjistila, že jí nic nehrozí, a že s tlakem přestanu jakmile ustoupí. Začala tento úkon provádět na sebemenší náznak.   
 
 
 
 
3) Řídící hra
Tuto hru si hrají koně s oblibou celý den. Pohledy, pohybem uší, oháněním ocasem nebo zvedání zádní nohy. To je řeč těla, kterou vyjadřují "když se nepohneš, kousnu tě nebo nakopnu" Tato hra se hraje po dikobrazí hře, protože se kůň musí naučit nejprve naučit podléhat fyzickému tlaku, než začne podléhat tlaku duševnímu. Je to hra na návrhy a sliby. Pokud kůň nenásleduje tvé návrhy, slíbíš mu následky - narazí na tvůj fyzický tlak, tedy na vlnící se lano, zvednutý bič nebo napřaženou ruku. Nepokusíš se koně uhodit. Ale pokud se nepohne, narazí na tento tvůj tlak. Koně tento rozdíl velmi rychle vycítí! Uhodíš-li koně úmyslně, je to tvá vina a možná ti to odplatí. nejhorší na tom je, že tomto způsobu trestu nerozumí. Navrhneš-li koni, aby se hnul a on tak neučiní a narazí tudíž na fyzický odpor, pochopí, že musí jít z cesty...jeho úkolem bylo vyhnout s tlaku! Nebude ti dávat vinu a podruhé (nebo potřetí) se hne. Nejhorší, co můžeš svému koní provést, je ho obelhat - něco mu slíbíš, následuje fyzický tlak a neumožníš mu ho následovat. Kůň si od toho okamžiku pamatuje, že nedodržíš to, co slibuješ odpoví ti nedostatečnou důvěrou a respektem. Ví, že potřebuje vůdce, který dodrží to, co slíbí, který nelže a který je spravedlivý stejně jako čtyřnohý vůdce stáda. Pokus se zjistit, jestli můžeš poslat svého koně vzad pouhým pokynutím prstů (jako bys ho chtěl postříkat vodou). Pohni plecí tak, že ukážeš na jeho oko; pohni jeho zadkem, aniž by se na tebe přestal dívat (naznačeným pohybem lana na zadek - mysli na bezpečnou vzdálenost - a možná toho dosáhneš). Dívá-li se na tebe, pohlaď a podrbej ho na čele a dej mu znát, že to bylo dobře a správně. Potom tuto hru opakuj. Dosáhnete toho, že se k tobě otočí hlavou už při pouhém pohledu na jeho zadek.
 
4) Jo-jo hra
Teď se dostáváme k tomu poslat koně dozadu a dopředu v přímých liniích (na začátku možná ne tak docela přímých, ale dosáhneš toho). Jistě jsi již zjistil, že někteří koně velmi rádi přicházejí, ale ustoupit jakoby neuměli, pouze utéct. Jiní běží dozadu, ale dopředu se nevrátí. To je jo-jo. Jo- jo přinese vyváženost do vašeho vztahu. Kmitej 3,7 m lanem, aby tvůj kůň couvnul. Začni lehce, přidej na intenzitě až křešeš s ohlávkou a pro koně se to stává docel nepříjemné. Pokud se kůň pokusí uniknout tomuto pocitu tím, že ustoupí, přestaň okamžitě s tímto pohybem lana a dej mu znát, že to udělal správně a dobře. Opět začni zvolna , zvyšuj intenzitu, dokud neudělá alespoň krůček a přestaň. Opakuj to tak dlouho, dokud kůň nepochopí. Zeptej se ho na celý krok nebo dokonce na dva, později na dva nebo více dokud ho nemůžeš poslat až nakonec lana. Nyní ho pozvi opět nazpět. Rytmicky se přitáhni lano, přeručkuj, postupně uchopuj aby lehce prokluzovalo, dokud kůň o krok nepřistoupí. Když přistoupí, rozevři ruce a opět ho přivolej, rytmicky. Až k tobě dojde, přestaň. pohlaď ho. Opět o vyšli pozadu pryč, přivolej ho atd. dokud se nepohybuje zcela volně. V této hře získává z tebe kůň respekt a zároveň důvěru
5) Hra na kruh
Mnoho lidí si myslí, že hra na kruh je pouhé lonžování, ale hra na kruh je mnohem víc! Je to stejným způsobem duševní jako fyzické cvičení kůň se při něm naučí, že je jeho prací udržovat krok tak dlouho, dokud mu neřeknete něco jiného. Při lonžování většinou obíhá kůň nekonečně vnější kruh, zatímco bič neustále pošvihává o zem pro udržení v pohybu. Tělo je trénováno, zatímco myšlenky jsou kdo ví kde. Při hře na kruh se kůň naučí švihem vykročit a obíhat v kroku, klusu a cvalu zatímco se pohodlně opíráš o bič. Tajemství spočívá v tom, nechat koně zcela v klidu, dokud dělá to, co po něm chceme. Pokud sám od sebe něco změní, něco proti tomu podnikneme. Pokaždé, když se zastaví nebo změní krok, přivolej ho a opět ho vyšli. rychle přijde na to, že je pohodlnější zůstat venku v kruhu. Mysli minimálně 2 kola a maximálně 4 kola. Když bez pobídky oběhne 2 kola, dokazuje ti svůj respekt a splnil svůj úkol. Nejpozději po 4 kolech je to pro něj stává nudným. Chceš-li svého koně udržet duševně, citově a fyzicky fit, není 32 koleček nejlepším způsobem. Chceš-li dělat víc než pouhá 4 kolečka, nech si něco napadnout...hledej překážky a hračky, nerovný terén, zkracuj a prodlužuj lano atp. Dosáhneš vynikajících výsledků a tvá komunikace člověk kůň se výrazně zlepší. Nezapomeň se na všechny tyto hry dívat z pohledu koně.
 
6) Hra do stran
Čím lépe tvůj kůň chodí dozadu a do stran, tím lépe bude dělat i všechno ostatní. Vyzkoušej si to! Jak dobře do strany? Pokud jsi to dosud nikdy nedělal, pošli do strany nejdříve jeho hlavu, potom zadek, potom opět hlavu, potom zadek až dosáhneš stjnoměrného pohybu a celý kůň jde do strany. Použij jako pomůcky plotu, aby kůň nemohl jít dopředu, pro začátek je ideální 3,7 m lano. Můžeš mu zatřepat koncem ohonu, aby pohnul zadkem nebo vzít do ruky hůl pro udržená vzdálenosti. Opakovaně se ubezpeč o tom, že máš dostatečně dlouhé lano, že od tebe ustupuje, aniž by narážel o konec lana. Je-li hlava příliš vzdálená, možná musí zadek trochu zrychlit! Zakmytej středem lana nebo zamávej holí. Často není nutné hned kousnout. Ale když jsi slíbil kousnutí, tak kousni. Nebude to dlouho trvat a tvůj kůň pochopí a dobrovolně se bude bokem pohybovat kolem plotu. Mysli na stenoměrné cvičení vpravo i vlevo. Koně mají často jednu "dobrou" a jednu "špatnou" stranu.
 
7) Prostorová hra
Protože mají koně od přírody strach z prostoru, nenávidí úzké a uzavřené prostory. Prostorová hra jim umožní být z tohoto pohledu uvolněnější a odvážnější. Postav se blízko stěny, tak 4 m a vyzvi svého koně tímto prostorem projít. Pro některé koně je již toto samo o sobě úzké! Připrav se nato takovémuto koni nabídnout prostor 6 m široký! Zjisti, s jakou vzdáleností musíš začínat a prostor krok za krokem zužuj, zatímco kůň získává více a více důvěry v toto cvičení. Nakonec skončíte u cca 90 cm, což odpovídá asi šířce koňského zadku. Dbej na to, aby na konci uličky to bylo pro koně příjemné, aby měl vždy dostatečně dlouhé lano k běhu. Proto si koně otoč a nech ho proběhnout v opačném směru. Nakonec si budeš určovat, zda tento prostor projde, prokluše nebo procválá. Když toto zvládnete, nebude napříště problém poslat koně do přívěsu, aniž bys musel jít před ním.

Všechno je v pořádku, dokud cítíš, že jste s koněm v harmonii. Může to trvat 2 minuty.... nebo také 2 hodiny. Ale když si uděláš dostatek času k tomu všechno toto koně naučit, trojnásobně se ti to vrátí! Těchto sedm her ukáže zcela jasně každou slabinu a každé "já nechci" tvého koně. A stejně dobře je také odstraní, pokud je dostatečným způsobem budeš hrát, protože jsou klíčem k mírnějšímu, elegantnějšímu, odvážnějšímu a atletičtějšímu koni. Jezdec si udělá tolik času, kolik je třeba k výuce koně. Žádná krácení, žádné pomocné uzdy. Není to přirozené, je to pouhý důkaz postavení, které akceptuje sílu. Zatímco děláš pokroky v lepším a lepším chápání tvého koně, jeho duše a strategie vztahů, nalezneš odpovědi také na vlastní otázky tvé změny v přirozeného jezdce.

Toto je nejvyšší motivace každého koně: mělo by to být příjemné. Musíš se naučit situaci ve správný moment zpříjemnit (a ve správný moment znepříjemnit). Dosáhneš tak toho, že pro tvého koně budou žádané věci snadné a nežádoucí věci nepříjemné. Důležité je tvé načasování! Čím dříve dáš koni najevo, že dělá všechno dobře, a čím dříve ho necháš pocítit, že se rozhodl pro něco nežádoucího, tím rychleji se to tvůj kůň naučí.
  

Příjemné a nepříjemné
Jak dlouho hrát?

Monty Roberts

Průvodce metodou Montyho Robertse

Robertsovu metodu NAPOJENÍ můžete úspěšně praktikovat, pokud jste sami vnitřně přesvědčeni, že to udělat dokážete, a pokud nemáte z koní strach. Na samém počátku bych byl rád, abyste odhodili veškeré předsudky a předem utvořené představy, které jste si o iniciaci mladých koní vytvořili. Chci však, abyste si podrželi zkušenosti, jež vás naučily nebát se jich, a také svou schopnost bezpečně a účelně se v jejich blízkosti pohybovat. Stále mějte na paměti myšlenku, že kůň nedokáže jednat podle, že cokoli udělá, udělá to s nejvyšší pravděpodobností pod vaším vlivem. Zejména to platí o mladých neiniciovaných koních. Učit dokážeme koně jakožto jezdci jen velice málo. Můžeme však udělat jedno -vytvořit podmínky, v nichž se může učit on sám. Myslím, že s lidmi je to víceméně stejné. I lidský žák, jemuž se vědomosti do hlavy vtloukají, se naučí jen málo, dokáže jich však vstřebat spoustu, jakmile vůle k učení vyjde z něho samého.



ČINY JSOU ZVUČNĚJŠÍ SLOV

Tohle rčení užíváme my lidé často. Obecně vzato se jím však nijak úspěšně neřídíme. Kůň má jazyk velice předpověditelný, zřetelný a účelný. Neuvěřitelná je na jeho řeči okolnost, že zvířata nepotřebují tlumočníky. Jazykem "equus" se dorozumí všichni koně na světě. Oč zarážející pak je, že my, lidé, tvorové s nejdokonalejšími mozky na této planetě, se často při vzájemné komunikaci bez cizí pomoci neobejdeme.

Stejně jako u každé jiné formy komunikace je k tomu, abychom jazyk "equus" ovládli, třeba jistého úsilí. Odmítneme-li věřit, že je kůň s to plynně komunikovat, je možné ho s jistou efektivitou vycvičit, způsobíme-li mu bolest. Pokud však v jeho schopnost komunikace věříme, pak mu musíme přiznat i to, že vládne schopností vytvořit si vůči nám odpor, jestliže ho podrobujeme drezůře bolestí. Zamyslete se na chvíli, jak byste se cítili vy sami, kdyby vám hned první den školy protáhl učitel ústy nebo nosem řetěz, zatáhl za něj, a kdybyste se pokoušeli utéct, vzal by na vás bič. Jaký byste k němu asi měli vztah a jak byste pak nahlíželi na školu samotnou?

Říkám vám, že podle mého bude kůň, ač nemá mozek natolik složitý, jako je mozek lidský, reagovat do jisté míry totožně. Smyslem mé metody je vytvořit vztah založený na důvěře a odpovědnosti, vztah, díky němuž se kůň touží na vás NAPOJIT, stát se součástí týmu, hrát za tytéž barvy. Mám za to, že většina konvenčně "zkrocených" koní si k lidem, pro něž pracuje, vy tváří vztah, jenž je vztahem dvou protivníků, a i když jsou tito koně svolní podat výkon, činí tak jen zdráhavě a neochotně.

První pravidlo této metody při iniciaci mladého koně říká: ŽÁDNOU BOLEST. Nebudeme koně bít, kopat, trhat jím, tahat ho, svazovat ani omezovat. Pokud jsme k nějakému omezení přinuceni, chceme, aby to bylo omezení co nejmírnější, a dbáme na to, abychom jím v koni nevzbudili pocit, že něco musí. Takový pocit chceme z prostředí, jež vytváříme, zcela vyloučit. Můžeme mu dát na srozuměnou, že bychom byli raději, kdyby to, co po něm žádáme, udělal, nevnucujeme mu však, že to udělat musí. Pokud nějaké zábrany užijete, měli byste jí užít takovým způsobem, aby koně k tomu, aby s vámi zůstal, podněcovala, avšak nevynucovala si to.

Kůň je přímo prototypem prchajícího zvířete. Vstoupí-li do vztahu jakýkoli tlak či napětí, téměř vždy zvou raději útěk než zápas. Právě to jsem měl na zřeteli, když jsem poznával jev, jenž má své místo u většiny živočichů na téhle zemi. "Útok a ústup" se zřetelně projevuje ve vztazích zvířete k zvířeti, jak uvnitř druhu, tak mezi jednotlivými druhy, i ve vztazích člověka k člověku. My všichni k něčemu takovému saháme den co den, když vyvoláme nějakou situaci a pak odstoupíme, abychom viděli, jakého jsme dosáhli účinku. Očividné je to v osobních i obchodních vztazích. Příkladem je čtrnáctiletý kluk, který právě přišel na střední školu. Ve třídě ho přitahuje nějaká dívka a on ji neustále pronásleduje. Dívka se dá slyšet, že ho nemůže vystát, a odkráčí. Hoch si nedá říct a sledovat ji nepřestane, většinou to trvá šedesát dní, a pak to vzdá. Brzy nato si povšimneme, že se pro změnu dívka začne vyskytovat tam, kde je on, a že o něho projevuje zájem. A právě tento jev budeme studovat a rozvíjet.

Přejděme ale k iniciaci mladého koně (termín "kroceni" nepoužívám nikdy) v praxi. Naším záměrem je přivést zvíře k tomu, aby bez jakýchkoli traumat přijalo sedlo, uzdečku a jezdce. Při ukázkách, které předvádím, si vezmu mladého koně, který dosud neměl sedlo ani uzdu a na němž se ještě nejezdilo, a pokouším se ho přivést k tomu, aby to vše přibližně za třicet minut akceptoval. Pokud dělám takovou ukázku s koněm, který už předtím uzdu měl, bude divák možná skeptický a bude se domnívat, že už byl navyklý na víc než jen na uzdu. Nechám-li stranou ukázky, nejlepší je dopřát mladému zvířeti několik dní, aby si na udidlo a na jistou míru komunikace prostřednictvím lonžovacích opratí a koňské nejprve navyklo, než přistupovat k iniciační proceduře přímo.



NÁSLEDUJE SOUPIS CÍLŮ, NA NĚŽ SE INICIAČNÍ PROCEDURA ZAMĚŘUJE

1. Napojení

2. Následováni

3. Zranitelné oblasti

4. Zvedání nohy

5. Sedlová podložka

6. Sedlo

7. Uzda

8. Lonžovací opratě

9. Jezdec

10. Plný kruh vpravo

11. Jeden krok zpátky

12. Plný kruh vlevo

13. Jeden krok zpátky



SOUPIS POMŮCEK

2 lonžovací opratě (po 10 metrech)

1 stíhlové udidlo, kompletně vybavené

1 sedlo (podle vaší volby)

1 sedlová podložka (dečka)

1 třmenový řemen

1 ohlávka na koni



Na své farmě používám kruhovou ohradu. Není to sice absolutně nezbytné, ale práci to určitě usnadňuje. Ohrada má v průměru šestnáct metrů, pevné obvodové stěny a je zastřešená. Podlahu pokrývá zhruba pěticentimetrová vrstva písku. Koně jsem ovšem inicioval i ve volné přírodě, bez plotů a ohrad, a abych lépe zvládal vzdálenosti, jezdil jsem při tom na přiježděném koni. Lze použít i čtvercové ohrady, mnohem lepší je však rohy vykrýt. Průměr šestnácti metrů je podle mého názoru optimální pro středně veliké koně. Dobrý podkladový materiál na podlaze je důležitý pro bezpečnost koní i lidí.

Přiveďte do ohrady koně s nasazenou ohlávkou a mějte u sebe dlouhou lonži, nejlépe asi devět metrů dlouhý lehký popruh. Stůjte poblíž středu ohrady a představte se koni tím, že mu dlaní budete třít čelo (nepoplácávat!), i když jste se seznámili už dřív. Nyní odstupte a poodejděte koni k zádi, držte se mimo možný dosah kopajících kopyt. Až se dostanete za něj, nebo až se dá na útěk, podle toho, co se stane dřív, švihněte mu popruhem směrem k zádi. Popruh na něj dopadnout může, NEBIJTE ho však. V té chvíli se skoro všichni mladí koně dají na útěk a poběží dál kolem ohrady. Kůň ustupuje, takže vy musíte útočit. Neustále na něj tlačte, odhánějte ho. Popruhem házejte asi dvakrát zajeden oběh, nebo tolikrát, jak jen to váš objekt udrží na ústupu. Musíte se chovat agresivně, nesmíte polevit: pohledem se mu zavrtávejte do očí a osu ramen natáčejte tak, aby byla v pravém úhlu k jeho hlavě. Jak jen to bude možné, postupujte neustále vpřed, držte se však z dosahu kopyt. Měli byste se snažit přimět koně, aby kolem ohrady pětkrát či šestkrát oběhl cvalem, nejprve jedním směrem, pak opačným, a znovu, s tím rozdílem, že běží-li kůň opačným směrem, připravujete ho už na to, aby vyslal znamení, že by rád celou tu věc ukončil. Pozor dávejte zejména na ucho na vnitřní straně. Jeho pohyby se budou zpomalovat nebo úplně ustanou, kdežto druhé ucho, blíže ke stěně ohrady, zůstane v pohybu neustále, aby sledovalo okolí. Hlava se začne sklánět, ušima k vnitřní, nosem k vnější straně, a šíje se mírně ohne, aby se hlava vyklonila blíž ke středu kruhu. Pravděpodobně bude žvýkat a olizovat se a vyplazovat při tom jazyk. Nakonec by měl natáhnout krk a sklonit hlavu nízko k zemi. Tím uchem vám vyjadřuje respekt. Týž význam má to, že se k vám přiblíží. Když se olizuje a žvýká, jako by říkal: "Jsem zvíře, které utíká, a teď navíc žeru, takže tě nemůžu ohrozit." Skloněná hlava znamená: "Kdybychom si mohli udělat schůzi a znovu to probrat, nechal bych tě, abys té schůzi předsedal."

Smysl pro tuto komunikaci se vám vytříbí nabytými zkušenostmi, nicméně jakmile uvidíte koně v tomto stadiu, bude to znamenat, že vás žádá, abyste na něj dál netlačili, už ho neodháněli. Chce už skončit a zastavit se. V této chvíli smotejte popruh a začněte se chovat submisivně... sklopte zrak. Nedívejte se mu do očí. Osu ramen natočte do pětačtyřicetistupňového úhlu. Tím ho zvete, aby k vám přišel, nebo alespoň aby se zastavil a přestal ustupovat. Jestliže k vám přijde, je to skvělé! Jestliže se zastaví a natočí se proti vám, ale nepohne se vpřed, potom se vy přibližujte k němu, postupujte k němu však v obloucích nebo půlkruzích, nikoli přímo. Pokud od vás odejde, znovu ho odežeňte, ať ještě párkrát oběhne ohradu. Pak celý proces opakujte.

Když se budete přibližovat, natáčejte se tak, abyste osou ramen mířili kolmo k jeho tělu a většinou mu ukazovali záda. Měl by sám o své vůli vykročit směrem k vám a nosem se vám natáhnout k rameni. To je NAPOJENI.

Až mu budete moci přistoupit k hlavě, důkladně ho pohlaďte mezi očima a pak odcházejte, opisujte při tom pohybu kruh. Rád začínám zatáčet doprava, kruh, po němž se pohybuji, má v průměru zhruba tři metry. Až opíšete pravý kruh, točte se doleva a několikrát akci opakujte. Měl by jít za vámi nebo alespoň udržovat hlavu natočenou vaším směrem. Pokud tak nečiní, octnete se mu za zádí a odeženete ho znovu do práce. Držte se z dosahu kopyt. Tímto způsobem byste měli dosáhnout NAPOJENI a NÁSLEDOVÁNÍ.

Jakmile je zřejmé, že kůň NÁSLEDUJE, měli byste být s to přivést ho takto doprostřed ohrady, kde zůstane pokojně stát, abyste mohli přistoupit k dalšímu kroku, jímž je vstup do jeho zranitelných zón. Začněte na přivrácené straně, oběma rukama ho masírujte na šíji, v kohoutku, na hřbetě, na bocích, ve slabinách. Totéž udělejte i na odvrácené straně a budete připraveni zvednout mu nohy. Nohy zvedejte jednu po druhé běžným bezpečným postupem.

Jakmile jste dovršili předchozí kroky, je čas přinést do ohrady zbývající výstroj a položit ji na zem poblíž středu. Dopřejte koni čas, aby si ty věci prohlédl, a několikrát mezi ním a výstrojí sem a tam přecházejte, dokud kůň nepřestane věci zkoumat a nevykročí raději za vámi. Jakmile jste upoutali jeho pozornost, připevněte k ohlávce jednu z lonžovacích opratí a položte si ji přes levou paži asi metr od příchytky. Zvedněte sedlovou podložku a jemně mu ji položte na hřbet, nejprve dopředu ke kohoutku a pak ji nechejte sklouznout na místo. Kdyby kůň odešel, netrestejte ho, jen mu povolte lonži, přimějte ho k NAPOJENÍ a postup znovu opakujte (něco takového jich však udělá jen málo). Jakmile je podložka na místě, vezměte sedlo se třmeny vytaženými vzhůru a s podbřišníkem přes posedlí. Otřete se koni tělem po straně šíje až k rameni. Sedlo vám spočívá na pravém stehně. Jemně mu umístěte sedlo na hřbet, projděte mu kolem hlavy a pohlaďte ho na pravé straně. Zvolna spusťte podbřišník a plynule, bez zadrhávání ho zajistěte tak, aby dosahoval přibližně doprostřed nártního kloubu, hladce přejděte zpátky na levou stranu a cestou kolem hlavy koně pohlaďte. Stůjte poblíž. přední nohy, podbřišník zvedněte a položte přední zápřezku k přední zápince a pevně ji utáhněte. Pozorujte při tom koně, abyste podbřišník neutáhli příliš těsně, zajistit ho však musíte dostatečně pevně, aby se neprotáčel, kdyby se kůň vzpínal. Pak upněte zadní zápřezku k zadní zápince a utáhněte ji těsněji než zápřezku přední. Vraťte se k přední zápřezce a obě je slaďte. Odepněte lonžku a opatrně ustupte, lonži držte v ruce a pozadu od koně odcházejte. Postupujte raději k zadním partiím koně, držte se mimo dosah kopyt, pomocí lonže koně odežeňte a dávejte pozor, abyste ho nevyzývali k napojení i k vyhazování zároveň.



ZACHOVÁVEJTE KLID

Kůň musí mít za to, že on je jediný, komu tohle sedlo dělá starosti, jinak bude mít silnější sklon vyhazovat. Pozorujte ho, čekejte na signál, že se k vám chce znovu NAPOJIT, dovolte mu to však až tehdy, když se sedlem poběží už klidně.

Jakmile bude zpátky u vás, nauzděte ho a otěže přichyťte k zadní části sedla nebo je bezpečně upevněte jinak. Nyní uchopte rezervní třmenový řemen a spusťte ho skrze pravý třmen, tak aby visel napůl protažený. Přejděte k levé straně, opatrně zvedněte oba konce řemenu a upevněte je skrze levý třmen. Třmeny jsou pod koněm propojeny. Uchopte oba lonžovací popruhy u konců s příchytkami a jednu z nich přehoďte přes posedlí, tak aby se příchytka právě dotýkala země na pravé straně. Pak protáhněte druhou příchytku levým třmenem (zezadu dopředu) a přichyťte ji k levému kruhu udidla. Přesuňte se nalevo a postup opakujte. Přejděte zpátky na pravou stranu. Uchopte obě lonže po straně koně a couvejte napříč mimo dosah kopyt k zádi koně. Teď už ho můžete popohnat vpřed a přehodit mu pravou otěž přes boky k lonžovacím opratím. Pokud nemáte s dlouhými lonžovacími opratěmi zkušenosti, dělejte vše zvolna. Chcete docílit drobné komunikace skrze koně, postupujte však opatrně. Bylo by moudré nejprve si tento postup značně dlouhou dobu nacvičovat na starších, zkušenějších koních, než ho uplatníte u mladého koně, který proces zažívá poprvé. Jinak byste snadno mohli koně i sebe poranit. Pokud dokážete nakládat s lonžemi zkušeně a zručně, požádejte koně, aby ohradu oběma směry obíhal cvalem a klusem. Požádejte ho, aby se pokusil dělat obraty a zastavovat. Nakonec ho zastavte, obraťte se k němu ze středu kruhu a požádejte ho, aby udělal krok vzad.

V tomto stadiu je většina koní, s nimiž. pracuji, připravena na jezdce. Můžete se rozhodnout, že ho pojedete sami, nebo si k tomu přizvat někoho dalšího, obojí je v pořádku. Přesvědčete se, že sedlo je správně usazeno a podbřišník pevně utažený, aby se sedlo nesmeklo. Pokud jste si přizvali jiného jezdce, přiveďte ho nyní dovnitř do ohrady se vším bezpečnostním vybavením. Přichyťte lonži k levému kruhu udidla. Dopřejte jezdci chvíli, aby se s koněm seznámil, pohladil ho po obou bocích a choval se k němu, jako jste to předtím dělali vy. Já pak jezdce do sedla vyzvedávám. Nejprve je žádám, aby přes sedlo jen spočinuli na břiše (s přezkou opasku na přední rozsoše sedla). Pak opatrně uvedu koně do pohybu, nejprve obejde dvakrát či třikrát kruhem doleva a poté dvakrát třikrát opačným směrem. Je-li kůň klidný a jezdce, který na něm leží snáší, zasunete jezdci levou nohu do třmenu a jezdec do sedla vsedne. Znovu koně nechejte obcházet kruhem. Je-li kůň uvolněný a sedícího jezdce bez problémů snáší, kruh postupně rozšiřujte, veďte koně blíž k obvodu ohrady, lonži opatrně odepněte a pomozte jezdci obejít kruhem celou ohradu oběma směry. Necválejte, postačí krok nebo klus. Po každém oběhu žádám jezdce, aby s koněm ustoupilo krok dozadu.

Nehrajte si na hrdinu, pokud váš kůň na jezdce dosud připraven není, počkejte s tím do druhého dne. Nezapomínejte, že ukázky, které předvádím, se musí dotáhnout v průběhu jediného setkání, jinak by diváci postup neviděli celý. To ovšem neznamená, že to tak musíte dělat i vy. Tento systém vám ušetří tolik času, že se dostanete do značného předstihu. Důležitá je kvalita vaší práce, nikoli to, jak rychle ji zvládnete. Všichni si přejeme, aby z tohoto postupu vyšel dobře vychovaný a ochotný kůň. A vy budete hodnoceni právě podle toho.

V tomto stadiu už dospějete k cíli - váš kůň přijal sedlo, uzdu i jezdce. Kůň by neměl být traumatizován a měl by o své vůli zůstávat raději s vámi než. od vás utíkat.

A pamatujte si - dopřávejte svému zvířeti volnost, NEOMEZUJTE je. Postarejte se, aby setrvávat ve vaší blízkosti bylo pro něj příjemné, a pokud chce od vás pryč, začněte s ním opět pracovat.


BEZ BOLESTI
Pokud dokážete tento postup úspěšně dovršit, pak jste mi pomohli v mé snaze

PROMĚNIT SVĚT TAK, ABY BYL PRO KONĚ PŘÍJEMNĚJŠÍM MÍSTEM.